Jmenuji se Jarka Petrášová a narodila jsem se v roce ohnivého koně. Dětství jsem prožila, tak jako většina městských dětí, v paneláku. Vždy jsem poslouchala a dělala to, co chtěli druzí, a v podstatě jsem vůbec netušila, co bych měla od života chtít. Neměla jsem ani potuchy o tom, jak funguje život, vesmír, člověk... Udělala jsem jako vzorná dcera maturitu, pak se vdala, měla děti a myslela jsem si, že to je tak všechno, co můžu od života čekat. Snažila jsem se, dle mého mínění, být vzornou matkou a manželkou. Jenže mi to nefungovalo. Trápila jsem sebe i manžela, vztekala se a nakonec jsem se rozvedla. Vždyť já to přeci všechno zvládnu lépe bez něj... Začala jsem navštěvovat různé kursy, školení a hledala sebe sama... Procházela jsem různými stádii uvědomování, hledání. Byla to doba naprostých úletů a zoufalství.

Naučila jsem se mnoho technik, získala ohromné množství informací, přečetla spousty knih, ale stále jsem nenacházela vnitřní klid a neustále jsem byla puzena hledat, aniž bych věděla co. Měnila jsem zaměstnání, partnery, domov - nikde jsem neměla stání. Stále víc a víc se mi chtělo utéci z tohoto světa, pryč od lidí... Nepomýšlela jsem na sebevraždu, to ne, ale na podvědomé úrovni jsem prostě chtěla nebýt... Obrovské překvapení pro mě nastalo, když jsem se přestěhovala do malinkaté vesničky na polosamotu. Seznámila jsem se s ženou - mladou maminkou dvou krásných holčiček. Žili v chaloupce bez všech vymožeností moderní civilizace. Holčičky mě ve svých dvou letech seznámily s množstvím bylinek, zazpívaly spousty lidových písniček a ukázaly celé okolí. Přiznávám, že mi tehdy vyrazily (samozřejmě obrazně) dech. Já jsem se všechno učila v různých seminářích a oni to prostě žili - štěstí, láska a radost jim koukala z očí. Prostě jsem měla čest potkat Bohyně v realitě... A tady přišlo osvícení... Naučila jsem se kosit kosou, sbírat dřevo v lese, topit šiškami, ale hlavně jsem začala žít. Cítila jsem touhu, lásku, nadšení, vzrušení... Bylo to, jako bych se probudila!

Život ve spojení s přírodou otevírá jiné možnosti a dává odstup od technokratického světa. Naučila jsem se přemýšlet. Pochopila jsem různé způsoby života a došlo mi, že je krásné o tom všem číst a jiné je to žít. A já bych Vám všem moc přála, abyste měli možnost cítit svou zem, svůj prostor, svůj dům, aby každý člověk měl své místo na zemi a v rodině. Protože to, co nás spojuje, je láska. A kdo má lásku rodu a prostor, kde může beze strachu žít, ten zvládne veškeré překážky a trápení s úsměvem a plným zdravím...